Hovawart Jackie - canisterapeutický pes

Začnu asi tím, že prázdniny nám nenávratně skočily a během poslední týdne musíme stihnout všechny resty, které nám zbyly. Letošní prázdniny se nejen pro mě táhly v duchu nového kamaráda, ale především v podobě nevypočitatelného počasí, se kterým jsme tak trochu zapásili a marně si snažili Jackinku zvyknout na teplejší počasí. 37stupňové pařáky, které nás postihly v červenci, rychle vystřídalo proměnlivé sprnové počasí, které se měnilo ze dne na den. Takže dny, kdy náš medvídek slintal pouze na chodbě a schovával se před sluníčkem, se střídaly se dny, kdy pršelo tak, že se ven ani jít nedalo.

Ohledně našeho medvídka, začala se nám přesrsťovat na chladnější počasí, tudíž chlupy máme všude v dvojnásobném množstí, ale což se přežít dá. Akorát nezbedné sluníčko nám na zádech způsobil rezavý nádech, který snad brzo zmizí. A pod krkem se nám objevily záhadné světlé chlupy, které tam nemají co dělat??? (Snad neztrácí pigment?) 

Zanedlouho to už bude rok, co Jackinka přišla na svět a rok od té doby, kdy jsem poprvé podržela tříkilovou úžasnou chlupatou kuličku v jedné ruce, do které se mi teďka vejde sotva hlava. Neskutečně rychle utekl a při pohledu na její odrůstající sourozence z letošního vrhu mám pocit, že jsme si toto období dostatečně neužili a že nám medvídek nějak moc rychle vyrostl. O to bláznivější ale zůstává. V Jackince jsem našla čtyřnohého kamaráda, po kterém jsem dlouhou dobu toužila, se kterým se nebojím jít do lesa a který mi dělá spoustu radosti a po kterém se mi po pár dnech beznadějně stýská. Je velice přítulná, obzvláště okolo ranních a večerních hodin, kdy využívá nejvíce mamku. Pro každého člena naší malé rodiny se stala dobrým společníkem (i pro Betinu), bez kterého bychom si náš den už asi jen těžko představili. Je to částečně i blázen, obzvláště když nosí nesmyslné věci v tlamě, nebo vám nutí boty. Nemá ráda kočky a každý nevídaný pohyb na jejím teritoriu by nejradši potrestala a i když se to nezdá, myslím, že si nás dobře ohlídá;-) Jen je zatím k návštěvám dost přátelská, z čehož doufáme, že vyroste.

Občas vyvede i nějakou lumpárnu - př. taťkovy boty, které se jí zřejmě moc nelíbí:D a zahrabávání různých pokladů - sušených jater, nebo vepřových uší, příp. kostí a poté je najde Betina a je oheň na střeše....Jackie je velice ostražitá na své žrádlo! Před nedávnem s tím zahrabávím takhle krmila aspoň týden myší rodinku, která si našla do mého druhého pokoje cestu od našich "milovaných" sousedů, kteří by je mohli na trhu prodávat, protože si schovala suchar tak důkladně pod koberec, že myši měly hostinu. Původně jsem si myslela, že čichá myši, ale ona hledala suchar:D Myši jsou přece jen malý kalibr, se kterým by se přece nezahazovala:D Jediný problém, který se nám vyskytl s psi, je banda vořechů, které "chová" jedna místní firma. Nestačí, že byli agresivní dva dospělí, ale můj "oblíbenec" si ponechal i dvě štěňata, která se nezapřou po rodičích a troufají si na psa, který má o 30 kg víc. Čím menší, tím agresivnější a to mi už nikdo nevyvrátí. Za ten téměř rok, co Jackii máme doma, na procházce ani jednou nezaštěkala, natož na jiného psa. O to mě to mrzí víc, když se taková podivuhodná směsice potuluje bez vodítka a košíku a kdykoliv může na nás zaútočit...A je víceméně jasné, na koho místní lidé ukážou...na velkého psa, ne na malého zablešeného agresora s pochybným majitelem.

Teďka ale k hezkém závěru dnešního článku. Jackie je velice úžasný pes, který mne přivedl k hovawartům a již teďka vím, že "pár" let u tohoto plemene zůstanu, protože jsou to velice osobití psi se svým kouzlem, dobrou povahou a krásným vzhledem. Jen je na tom smutné, že stále existují lidé, kteří takovéto věci nechápou a myslí si své. Ale komu není rady, tomu není pomoci.

Pac

Radka+Jackie